Úvod

Cílem každého člověka je uchovat si zdravý, plnohodnotný život. Někdy je tato pouť narušena úrazem, nemocí. Mnoho lidí pak vyčítá osudu, že je tímto způsobem omezeno.

Nemoc, úraz, bolest je dar, který nás nastavuje na řešení. Ukazuje, že jsme někde chybovali. Ochraňuje nás před ještě většími prohřešky. Přináší úlevu od bolesti tehdy, pokud ji přijmeme a následně řešíme.

Onemocnění se stává korekcí naší cesty, vnímání, jednání, konání. Nastavuje nás na změnu, která je důležitá. Tento druh promluvy těla upozorňuje, ve které části těla se usazuje negativní emoce, výplod naší reakce, našeho smýšlení, tvoření.

Nastolené obtíže jsou somatizací neboli ztělesňováním pro jedince neřešené životní situace. To, co nejsme schopni zvládnout na vědomé rovině, začne postupem času tělo „řešit“ za něj – nemocí, bolestí, kterou je následně člověk nucen řešit.

To, co neodhalí žádná technika, skvěle popisují stará lidová přísloví: Bolest hlavy (mám toho plnou hlavu), závratě (hlava se mi z toho zatočila), pálení žáhy (leze mně to krkem), problémy se štítnou žlázou (strachy se mě svírá hrdlo), bolestí zad (naložil jsem si víc, než unesu), bolest nohou (nemůžu se pohnout z místa)…

Důvod postižení popisuje spojitost orgánů s emocí. Játra vyjadřují náš názor, pohled na svět, jsou proto propojeny se zrakem. Žlučník kopíruje vlastní spokojenost se životem. Srdce přestavuje cit člověka, osobnost. To se následně propojuje s žílami, cévami a krevním řečištěm. Tenké střevo z hlediska etikoterapie je vyhodnocovatelem věcí a situací, které v sobě střádáme. Slezina má funkci zrcadla naší povahy. Slinivka pak je vyjádřením lásky přijímané a dané. V žaludku se shromažďuje schopnost pojmout informaci, co jsme (spíše nejsme) schopni strávit. Plíce symbolizují rovnováhu mezi braním a dáváním. Ledviny plní emočně přístup ke vztahům a močový měchýř ohrožuje strach („Strachy se počůral.“).

Pokud něco zabolí, máme tendenci hledat pomoc. Tu ovšem většinou máme nacházet sami v sobě. Na tuto skutečnost mě kromě jiného přivedla reportáž Jana Hnízdila, jednoho z průkopníků psychosomatické medicíny u nás. Tento druh alternativní medicíny člověka neléčí, ale uzdravuje. Zaměřuje se na komplexní vnímání člověka a jeho psychický stav. Nestaví na statistice nemoci, ale na původu vzniku. Neléčí pacienta léky, které mají ulevit od bolesti a zároveň naruší harmonii v těle, ale nastavuje změnu myšlení, emocí. Vnímá, že dlouhodobé psychické problémy řeší tělo po svém. Vyvolá bolest, nemoc, nebo přichází úraz. Je to přirozenost, nakopnutí a pro nás uvědomění si, následná nutnost řešení.

Pacient si má být v plné míře vědom, jestli se chce uzdravit. Mnohdy touha zbavit se nemoci, nevychází od srdce. Často podporujeme nemoc v úrovni nevědomí. „Mám z tebe migrény!“ – tato věta je typicky podpůrnou v opakování bolesti.  „V té práci chytnu vždycky angínu.“ – tímto si opakovaně přivolávám nemoc. „Každé jaro mám alergii.“ – věta pro podporu chronického stavu.

Když takový odborník (samozřejmě i laik, který skutečnost vnímá) porovnávající chod nemoci a života, zjistí souvislosti, následně nachází cestu nápravy. Nemoc a způsob života do sebe neodmyslitelně zapadají.

Nemoc kopíruje naše myšlení. Z větší části (z cca 75%) jsou naše emoce právě spouštěči. V knize Nemoc jako symbol Ruedigera Dahlkeho jsou přehledně popsány souvislosti

Tělo si přirozeně tvoří samo uzdravovací mechanismy. Pakliže jsou spuštěny, jsme schopni se léčit, uzdravit. Zjednodušený přehled emocí v jednotlivých orgánech je více rozebírán v jednotlivých naučeních této knihy. Tudy vede cesta k zamyšlení a tvoření si samo uzdravovací schopnosti člověka. Příčina každé nemoci vzniká v mozku. S tím je nutné pracovat a tvořit si vlastní zdraví. Je třeba odstranit chybné myšlenky a postoje, které si pacient vlastní vinou nastavil, pak je v danou chvíli nepotlačovat medikamenty. Tento proces je vhodné podpořit přírodní léčbou a vhodnými stravovacími návyky.

Vliv stravování je důležitý. S ním ale opět souvisí emoce. Nemusí se člověk stát veganem, vegetariánem, aby tělo nenaplňoval pomyslnými škodlivinami. Naše trávicí ústrojí je nastaveno námi. Pokud se objeví alergie na lepek, pak můj trávicí systém navodí nutnost příjmu bezlepkové stravy, kterému se tělo viditelně brání. Objeví-li se alergie na pyl, zase se jen ve svůj prospěch mám vyvarovat alergenům. Když se cítím nepříjemně po požití masa, má se ze mne stát vegetarián atd. To mne nastavuje moje vlastní tělo. Záleží na tom, nakolik tuto skutečnost vnímám a přijmu.

Pak není vhodné si vymezovat stravu nepřirozeně, pokud to není z hlavy a od srdce. Mnoho lidí se nechá ovládat statistikami – co je zdravé a co je nutné eliminovat. Pak ale nevnímá sám sebe. Pokud

budu s nechutí přijímat „zdravé“ potraviny, nepřinesou mému tělu užitek.

Pak se pozastavuji nad lidmi, kteří si pochutnají na krávě, volovi, praseti, ale následně se jim chce zvracet z mravence vypitého ve vodě, mouchy spolknuté při jízdě na kole. Je to o nastavení. Jiní pojídají červy se spoustou proteinů a někdo se nad tímto způsobem stravování pozastavuje.

Zajisté zde nepodporuji výživu na bázi umělých přísad (uzeniny, limonády, trvanlivé džusy, odlehčené jogurty, tavené sýry…). Pakliže takovou potravinu přijmu bez výčitek a nemám ji v jídelníčku denně, tělo ji přijímá bez následků. I těmto poživatinám jsme přizpůsobeni. Naše zažívání je nastaveno přirozenostem této doby. Pak je důležité vnímat jejich vliv na vlastní tělo, které přirozeně reaguje.

Přirozenost se týká i drog. Čokoláda, alkohol, cigarety, marihuana, káva, čaj… mi nemusí způsobit problém, pokud se na nich nestanu závislým, nebo je přijímám s výčitkami. Závislost je jiná stránka věci. Drogou lze považovat vše, na čem se stane člověk závislým. Závislým se člověk stane i na lécích a ty nám předepisuje většinou lékař. My cítíme úlevu a tu potřebujeme stále.

Často dáme na všudypřítomnou reklamu. Bolesti nás zbaví lék. Ten je volně přístupný a my se jednoduše bolesti zbavujeme a tím narušuje vlastní harmonii. Tento způsob léčby je pomíjivý a především ne celostní. Následně se váže na další problém vyvstávajícím z cest meridián.

Stejně je to s preventivními programy, bez kterých podle reklam „zaručeně“ onemocníme. Pokud si vnukneme takovou myšlenku, dostaneme se opravdu tam, kam jsme byli nastaveni. Jsme často pod vlivem sdělovacích prostředků, které zahlcují informacemi o různých nebezpečích číhajících ze všech stran. Je to výhodný obchod strašit lidi a následně jim nabízet drahé preventivní produkty, které vyvolávají v člověku pomyslný pocit bezpečí (UV filtry v brýlích, opalovací krémy, luxy, vodní filtry…)

Kdyby se o nemocech tolik nemluvilo, lidé by byli zdravější.

Šetřeme vlastní peníze a nepodporujme firmy, které díky vlivu na lidské emoce vydělávají. Jednou je zdravé to, následně je nám vyvráceno a najednou to škodí. Vymyslel se nový produkt. Pak nejlépe přijímáme následné řešení problému po použití původního produktu.

Když se člověk naučí pracovat se vzniklou nemocí – vnímá, co mu bolest naznačuje, dokáže si pomoci sám bez léků, nebo preventivních programů. Prevence vychází z mysli, ne z krabičky „zázračných“ prostředků.

Je vhodné si uvědomit, že největší lékárna je příroda. Každá rostlinka obsahuje mimořádně bioaktivní účinné látky, které udržují stabilitu jejího imunitního systému a zdravou přeměnu látkovou. Všechny rostliny vyvíjejí vlastní ochranné látky proti volným radikálům, bakteriím a virům napadajícím rostlinné buňky, proti vlastnímu ohrožení zvířaty. Produkují flavonoidy, které mají speciální úkol chránit před vnitřním znečištěním proteiny, enzymy nebo vitamíny v kořenech, stvolech, listech a květech. Proto je v nich nekonečné množství účinných látek (až 20 milionů substancí), které nikdy nepůsobí zcela osamoceně (jako většina chemických léků), nýbrž prakticky vždy v interaktivním vzájemném spojení. Tato symbióza slouží k jedinému účelu – chránit jádro. Obsažené geny a chromozomy se přenášejí do jejích různých generací. Semeno se pak vyvíjí a přežívá další vlivy prostředí. Přizpůsobuje se. Pak je jablko rostoucí tady a teď pro moje tělo nejvhodnější.

Kromě vitamínů a minerálních látek obsahují některé velké množství bílkovin. Například půlka avokáda poskytne organismu čtyřnásobek množství biologicky zužitkovatelných bílkovin, než vepřový řízek o stejné váze. Rostlinné potraviny vyrábějí ve svých buňkách sacharidy, které v jiné potravě využijeme v omezeném množství. Ovoce a zelenina jsou mimořádně bohaté na důležité mastné kyseliny, které nahradí v plné míře tuky přijímané v jiné formě. A není třeba vyzdvihovat množství vody v nich uložené.

My lidé jsme pouhou součástí přírody, která prostřednictvím stravy vyživuje naše tělesné buňky. Proto rostlinná strava po stovky milionů let evoluce rozhoduje o naší látkové přeměně a ovládá ji. Ovoce zelenina, všechny rostliny jsou současně výživou a lékem. Příroda je k nám štědrá, když se budeme o ni zajímat a střídmě využívat její dary, její zdravotní aparát, naučíme se nahrazovat chemická léčiva. Nebudeme pak muset řešit vedlejší účinky léčby. Nepotřebujeme na ně ani lékařský předpis a předejdeme riziku nákazy v přeplněné čekárně lékaře. Nemusíme zneužít vlastní finanční prostředky.

Lidé by neměli hledat informace k tomu, co jim škodí, ale měli by se soustředit na to, co prospívá. Takové informace nemáme hledat na internetu, ale především sami v sobě. My jsme vůdci vlastního zdraví a následně zdraví společnosti. To je obsaženo v teorii kritického myšlení. Jsme ochotni se více zajímat o negativní a tím potlačujeme pozitivní.

Stejně jako chronické a zákeřné nemoci nás má někam posunou úraz. Ten vzniká ze špatně prožívané emoce. Urazil jsem se. Úrazy vznikají, když potlačujeme zlost, týkající se nás samých. My jsme přesvědčeni, že přišel zvenčí, náhodně a my za to nemůžeme. Vznikají na bázi nevědomí a následného upozornění. Úrazy se nám dějí, pokud sami sebe za něco trestáme. Jestliže se objevují člověku častěji, znamená to, že se z předchozí zkušenosti nepoučil.

Každý úraz je spojem s určitou částí těla, která nám dává další informaci. Pokud se objeví na rukách, jedná se odraz strachu z blízké budoucnosti a neschopnosti vzít zítřek do vlastních rukou. Nohy nás nastavují na strach udělat další krok do budoucnosti, kterou tímto blokujeme a bojíme se změn. Vyvrknutý kotník a úraz chodidla souvisí s ustrnutím na místě. Máme strach se z místa pohnout, tak si raději způsobíme defekt. Potíže s klouby nám ukazují naše obavy se změnou směru v našem životě. Tvrdohlavé ego a hrdost nám nedovolují posunout se dále. Pak vzniká problém v kolenním kloubu. Popáleniny vyvstávají s horkými emocemi – zlost, vznětlivost, vztek. Každý prst je opět spojen s určitým mentálním problémem. Malíček je spojen s předstíráním. Palec představuje intelekt a starost vycházející z původní rodiny. Prostředníček zase zlost a sexualitu. Prsteníček jsou svazky a smutek, neláska. A jako poslední je ukazováček, což je náš strach a ego v partnerských vztazích. Potíže s rameny ukazují na přílišné břemeno, které jsme si nastavili. Natažené, natržené svaly nás upozorňují na náš odpor k novým prožitkům.

Pokud odstraníme příčiny (emoce), nebudou už žádné následky (úrazy). Léčení uspíšíme uvědoměním si.

Zranění, které si člověk způsobil sám, jsou vždy znamením, že člověk si svým nesprávným smýšlením sám sobě ubližuje. Zranění, které člověku způsobil někdo jiný, vždy nasvědčuje tomu, že tito lidé nemají něco mezi sebou dořešené a že by se tímto vztahem měl dotyčný (zraněný) zabývat. Zranění zásahem vyšší moci (pád větve, zemětřesení, povodeň…) vždycky vznikají tehdy, když si postižený člověk neváží života - tzn. nemá správně srovnané životní hodnoty a priority, je nevděčný, nenakládá s tím, co má, tak, jak by měl, protože si něčeho neváží.

Stejně jako úraz i opakovaně přijímaný druh léku vypovídá, co se v člověku odehrává. S daným lékem přichází fyzická i mnohdy psychická úleva. Tu provází psychosomatický důvod. S každou pilulkou se léčí určitá oblast těla, ale následně oslabuje jiná.

Léky proti bolesti berou lidé, jimž schází láska, tedy si nejsou jisti, jestli ho ostatní vnímají a mají rádi. Podle místa v oblasti těla je možné poznat, jaký druh lásky se nedostává. To je zřetelné po pochopení pocitové roviny čaker, kterou je vedena tato kniha.

Antibiotika přijímají lidé, kteří si sami nevěří, že dokážou zvládnout určité životní situace, ti kteří si neumí poradit s nároky, které jim život pro jejich postup předkládá. Chybí v tomto případě sebedůvěra a sebejistota. U dětí pak není předložena od rodičů, od nichž to přirozeně předpokládají a hledají.

Léky na alergii přijímá člověk, který se cítí být v ohrožení. Jedná se o pocit nedůvěřivosti, bázně z okolního vlivu, strach o sebe.

Antidepresivy se člověk chce povznést nad pocit nenaplnění, vnitřní prázdnotu, tíhu či nicotu. Léky tento pocit znecitliví, místo aby se hledalo řešení. Léky si tito lidé tvoří vakuum, v němž jsou otupělí s vytěsněním pocitu radosti a potěšení. Takovým pocitem se vyvolává deprese z důvodu, že dotyčný nechce ubližovat i za cenu sebedestrukce. Nebo dotyčný řeší, že už někomu ublížil a neví jak z toho ven. Cesta k uzdravení vede z uvědomění si. 

Mastičky používají lidé, kterým schází doteky a pozornost. Jimi se v podstatě hladí. Takto si také ulevují ti, kteří neprojevují city příjemným a přiměřeným způsobem, chovají se vztahovačně a negativisticky.

Léky na vysoký tlak mají snížit vysoké sebevědomí, hrdost, srazit ego atd. Není náhoda, že u někoho lék zabere a u jiného ne. Je to o uvědomění si. Mnohdy je tato léčba schopna srovnat to, co člověk nemá v rovnováze. To nastane až tehdy, pokud člověk mění vlastní postoj mnohdy na nevědomé rovině.

Léky jsou chemickou složkou, pro člověka ne úplně přirozenou. Pokud člověk na sobě pracuje, tato složka je schopna pomoci z nastoleného problému. Nutné je uvědomění si a nebýt na tomto druhu léčby závislý – tedy na nikom a ničem, jen sám na sobě. Ale to musí dotyčný znát sám sebe.

Každá nemoc vzniká postupně. Pokud budeme vnímat varovné signály našeho těla, můžeme předejít jejímu rozvinutí (chronická nemoc, infarkt, mrtvice, rakovina…).  Pokud je člověk vnímá a uvědomuje si důvod tohoto upozornění. Prvotní signál je málo bolestivý a téměř neomezující (modřina, řezná rána, rýma, tlak v zádech…). Jedná se o upozornění, že se do smýšlení člověka přimíchala nesprávná myšlenka, pocit. Další signál nám tělo otvírá ve formě úrazu, nemoci, který člověka částečně omezí (teplota, vyvrknutý kotník, migréna…). Pokud neřeším v hlavě, přichází omezující nemoc (zlomenina, mrtvice, nádor, infarkt…). Ty pak zastavují člověka v nesprávné činnosti a nutí ho k řešení, přemýšlení.

Opakující se chřipka vždy v období Vánoc, nebo kolem těchto dnů, nás upozorňuje, že advent prožíváme špatně (jsme ve stresu s dárky, financemi, úklidem). Je dobré vnímat v případě opakujících se nemocí, s jakým obdobím nastávají a uvědomit se, že je to pro nás nevhodně prožívaná doba (jarní alergie, pravidelný novoroční zánět ucha, nemoci po návratu z dovolené, vyrážka z červencového sluníčka…). Sezónní nemoci jsou upozornění, že v daném období nejednám správně. Pravidelnou nemoc z dovolené si vozí ten, kdo podvědomě nechce trávit čas s lidmi, se kterými si měl užívat dny klidu a odpočinku.

Lékařem statisticky diagnostikovaná nevyléčitelná nemoc, mnohdy člověka nastaví na víru ve vlastní zkázu. Neexistuje nemoc, kterou nelze léčit. Byť třeba minimální procento je vždy. Pakliže se člověk takto nastaví a nepodlehne předpokladům a tvoří si naděje. Ta přece umírá poslední. Dokud člověk žije, je možnost se uzdravit, když v sobě najde sílu a samo uzdravovací schopnost. Za sebe si neseme zodpovědnost sami.

Léčba je ve vlastním vnímání a pochopení. K tomu nám může pomoci vnímání bolesti v pravé či levé části těla. Když vychází z levé poloviny, pak si mám uvědomit, že se jedná o ženský element související s citovou oblastí, mezilidskými vztahy (vztahy v rodině, kolegy v práci, se sebou samým). Pravá (mužská) část těla nás upozorňuje na mylné myšlenky či pocity v rozumové oblasti (pracovní záležitosti, chod domácnosti, finance, koníčky…). Zřejmé je to na příkladu pravého či levého ucha. Pokud mám problém v pravém, pak nesprávně reaguje na to, co slyším v logické oblasti. V opačném případě tělo upozorňuje na nevhodný postoj k tomu, co slyší v citové oblasti.

Stejně lze rozpoznat náznaky nemoci v souvislosti s tím, zda je viditelná (nateklá tvář, kulhání), nebo skrytá (zánět ledvin, vysoký krevní tlak). Nemoc, která není pro okolí viditelná, nás upozorňuje na nesprávný postoj k sobě, následně k životu. Zranění, nemoc viditelné pro okolí je ukázkou nevhodného postoje vůči druhým. Defekt na místě viditelném jen pro nejbližší (břicho, hýždě…) ukazují na problém s nejbližšími. Nakonec problém v intimních partiích, prsou vzniká kvůli nesprávnému postoji k partnerovi.

Čím dříve reagujeme na řeč těla, tím dříve jsme schopni se uzdravit. Při prvotním uvědomění si vlastní chyby je nutné hned přepisovat myšlenky. Nenechat tak tělo mluvit dál s následným přibývajícím problémem v dalším orgánu, části těla, které k původu bolesti patří.

Proto se v jednotlivých kapitolách soustředím na vliv emocí na energie v jednotlivých čakrách, s nimiž souvisí určitá část těla, orgány, žlázy s vnitřní sekrecí, hormony podle jejich polohy. Cílem je zharmonizovat tyto energetické body, ze kterých pomocí meridián ovlivňujeme vlastní zdraví. Může to působit mysteriózně, ale pravda je jinde. Duchovní nastavení, přirozené cykly a astrologické souvislosti jsou odjakživa prvotní. V minulých stoletích jsme byli odkloněni této realitě. Spousta lidí to z vlastní vůle přijala. Někdo z nás byl v této době vychováván a vzděláván. Bylo u nás blokováno vnímat vliv přírody na nás samotné. Naučili jsme se zneužívat ekosystém a nevnímat přirozenosti.

Současnost a další roky nás mají nastavit zpět k přírodě, energii Země a Vesmíru. Tyto přirozenosti jsou součástí nás a my součástí jich. Patříme jeden druhému. Přirozeně spolupracujeme.

Generace narozená v Plutu se znamením Střelce (od roku 1995) se narodila pro víru, pravdu, spravedlnost. Mění společenské řády, hierarchická uspořádání, zákony. Uvědomuje si příslušnost každého jedince ke globálnímu světu a manipuluje s myšlenkou kolektivní zodpovědnosti. Nastane epocha vědomého uspořádání života společnosti na podkladě lidskosti a oduševnělosti. Ale tuto skutečnost je třeba vnímat námi, aby se vše zharmonizovalo. Ti, kteří půjdou proti davu, jsou nastaveni čelit problémům vycházejících z nich samých a následně se v nich odrážejících.

Jestli souhlasíš, pusť se do čtení. Pokud jsi na jiné vlně smýšlení, budu vděčná, když budeš číst dál a přemýšlet. Všechno je o vlastním vnímání bez vlivu současných statistik a teorií. Jedná se o učení a následné naučení. Je to o denním učení sebe a následně podstatném vlivu na společnost. Jednoduchý je život a s tím související tvoření vlastního života a klidu, míru ve společnosti, ve světě, v civilizaci, ve Vesmíru. Život je o nás – o mně samotném. Odsud startuj a jednej.

Úryvek z knihy DENNÍ NAUČENÍ S PĚTI TIBEŤANY